Země není na jedno použití.

Bezobal je pro nás obě logickým vyústěním naší dosavadní životní cesty:

Dětství.

„Skoč s tím na kompost!“ Maminčino upletené a ušité oblečení. Trhání rybízu. Vůně dřeva. Dovolené pod stanem. Domácí kuchyně. „Zhasínej!“ Babička s pletacími jehlicemi. Sbírání brambor. Sprchování ve „lžičce“ vody. “ Je ti zima? Obleč se nebo si zacvič!“.

Dospělost.

Sekáče. Pěší a cyklodovolené. Vzdělávání a školy. Vše zužitkovat! Látkové plíny. Pěšky se dá dojít téměř všude. Obaly a marketing. Menstruační kalíšek. „To se ještě využije!“ Odpadky. V nejhorším dojet na kole. Hodně odpadků. Domoškola. Moje cesta??

Kamarádky.

Rodina. Manžel a děti. Praktické! Sdílení. Minimalismus. Šedá. To se opraví. Babička a děda. Pořádek. Rychle! „Proč toho pořád tolik vyhazujeme?“  Co dál??

Životní rozcestí. Bea Johnson. Domácnost 
bez odpadu.

Chceme dělat smysluplnou práci. Chceme mít „svůj důlek“. Chceme přinášet užitek. Chceme se skutečně setkávat se stejně naladěnými lidmi.

Chceme šířit pro nás důležitou myšlenku: Jak a do jaké míry můžeme změnit „jednorázový“ způsob života alespoň u sebe a našeho nejbližšího okolí.